O ex libris

Ex libris neboli knižní značka – z latinského „z knih“, ve smyslu označení majitele knihy. Knižní značky vznikly ve středověké Evropě jako funkční prostředek označení tehdy cenného knižního majetku jednotlivců, šlechtických rodů a církevních institucí. V raném novověku se začaly vlepovat na vnitřní stranu knih papírové lístky s nápisem Ex libris a se jménem majitele

Už ve středověku měly některé knižní značky uměleckou úroveň (např. Albrecht Dürer). Od konce 19. století pak v souvislosti s kultivací knižní produkce došlo i ke zvýšení umělecké úrovně knižních značek. Knižní značky se pak začaly používat nejen k označení vlastníka knih, ale staly se i předmětem zájmu sběratelů.

Námětově je obsah ex libris různorodý. Často jde o zobrazení profese nebo zájmů objednatele v oblasti umění či literatury atd. Tyto malé grafické tisky (většinou do velikosti A5) si dnes vzájemně vyměňují sběratelé po celém světě.

České sběratele sdružuje již od roku 1918 Spolek sběratelů a přátel ex libris. V praxi to funguje tak, že umělec, poté co se se sběratelem shodne na tématu, vytiskne požadovaný počet tisků libovolnou grafickou technikou. Sběratel pak tyto tisky může vyměňovat s jinými sběrateli buď za jiné tisky stejného umělce nebo tisky jiných umělců.